Rose E. Whitmore

Jméno postavy: Rose Eleanoe Whitmore
Povolání: Knihovnice (pomocnice v místní knihovně)
Datum narození: 14.4.1953

Minulost
Rose Eleanor Whitmore se narodila roku 1953 v londýnské čtvrti, kde déšť nikdy neustával a sousedé slyšeli všechno — i hádky jejích rodičů. Otec, tichý hodinář, trávil dny mezi drobnými součástkami, a matka, unavená učitelka, se stále víc ztrácela v představě, že mohla žít jiný život. Jejich hádky se staly zvukovou kulisou Roseina dětství, ostré jako praskání ohně v krbu. Měla mladšího bratra Jamese, o pět let mladšího, a chránila ho jako jedinou jistotu v domě, který se každou chvíli mohl rozpadnout. Když se rodiče hádali, schovávali se spolu pod stolem, šeptali si příběhy a slibovali si, že až budou velcí, utečou. Rose se naučila vyprávět příběhy, aby Jamese rozesmála, a později, aby sama mohla na chvíli zapomenout. Ve škole to měla těžké. Byla jiná – tichá, citlivá, s pohledem, který se díval "příliš vážně". Spolužačky si z ní často utahovaly, schovávaly jí knihy, nebo ji posílaly na falešné schůzky. Nikdy se jim nebránila, jen všechno vstřebávala do ticha, dokud se to v ní neproměnilo v zvláštní sílu: schopnost všímat si detailů, které jiní přehlíželi. Když dokončila školu, rozhodla se pro knihovnictví – ne proto, že by toužila po kariéře, ale proto, že mezi knihami bylo ticho, které nikdo nekřičel. Knihy se nehádaly. Knihy poslouchaly. Rok 1971 ji zastihl v přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Londýn byl hlučný, změnil se – lidi mluvili o míru, válkách, právech a hudbě, co mění svět. Ale Rose se v tom všem cítila ztracená. A když teta Mary napsala z irského městečka Groove, že potřebuje pomoc s knihovnou, rozhodla se odjet. Bez rozmýšlení. Do Groove přijela s jedním kufrem a fotoaparátem, který kdysi dostala od otce. Byla cizinkou, ale v tichu města našla něco, co jí chybělo – klid. Zpočátku jí místní moc nevěřili, ale Rose se naučila poslouchat. Pomalu si získávala jejich důvěru, stejně jako knihy v zaprášených policích. Přesto ji občas přepadne zvláštní pocit, že to nebyla jen náhoda, co ji do Groove přivedla. Město má totiž zvláštní klid – takový, který se nezdá být prázdný, ale pozorující. A Rose někdy, když zamyká knihovnu, slyší z regálů tiché šepoty. Možná ozvěny čtenářů. Možná minulosti. Nebo možná něco, co čeká, až si jí všimne. 

Vzhled
Rose působí jemně a čistě, jako by do sebe nasála barvy mlhavého irského rána. Má světlé, zlatavé vlasy, které obvykle nosí rozpuštěné s černou čelenkou nebo bez, a oči v odstínu šedomodré, co se mění podle světla. Její styl je jednoduchý, dívčí, trochu starosvětský – ráda kombinuje černé šaty s bílými roláky, v chladnějších dnech přehazuje přes ramena vlněný svetr po tetě. Občas si ráda oblékne kalhoty s kabátem a šálou od babičky. Takže takové pánské oblečením. Pohybuje se s jistou zdrženlivostí, ale v jejím pohledu je zvláštní klid a pozornost, která působí až neklidně – jako by neustále něco pozorovala, přemýšlela, zaznamenávala. Často má u sebe fotoaparát, i když málokdo ví, co vlastně fotí.

Detaily
– Zbožňuje brambory na všechny způsoby.
– Na nočním stolku má deník, do kterého si zapisuje úryvky rozhovorů, které během dne zaslechla.
– Věří, že každé místo má svou "paměť" – a že některé domy si pamatují víc než by měly.
– Občas má sny o moři, které nikdy neviděla tak, jak se jí zdá a má v plánu se k němu dostat.
- Jezdí na kole a často na něm má batoh.
- Umí si vyvolat fotky z fotoaparátu