Malachai Tempest

Jméno: Malachai "Kai" Tempest
Povolání: Taxidermista
Datum narození: 05.02. 1922

Minulost
Malachai se narodil v Belfastu v roce 1922 do rodiny, která kdysi mívala určité společenské postavení, ale z někdejšího jména už dávno nic nezbylo. Rodinu postupně pohltily dluhy a problémy. Jeho otec byl zatrpklý, často pil a doma panovala napjatá atmosféra. Křik a hádky byly běžnou součástí každodenního života a otec neměl daleko k násilí. Malachaiho matka byla hluboce věřící žena. V kostele a modlitbách hledala něco, co doma postrádala - klid. Snažila se stejný pocit předat i synovi. Už jako dítě byl Malachai zvláštně klidný. Zatímco ostatní kluci pobíhali venku a vyváděli, on dokázal dlouhé hodiny jen sedět a pozorovat svět kolem sebe. Nikdy nebyl příliš citlivý na krev ani na smrt. Když na farmě u sousedů uhynulo zvíře, neměl problém zůstat poblíž, pomáhat s jeho zpracováním nebo se dívat, jak řezník pracuje. Neviděl v tom nic děsivého. Smrt pro něj byla jednoduše součástí života. Tahle vlastnost se později ukázala jako jedna z nejdůležitějších v jeho životě. Krátce před svými osmnáctými narozeninami zažil Malachai událost, která mu změnila život. Během jedné z rodinných hádek se jeho otec opil natolik, že konflikt skončil smrtí Malachaiho staršího bratra. Co přesně se v domě tehdy stalo, si Malachai později pamatoval jen v útržcích. Jeho otec se krátce nato zhroutil a zemřel vlastní rukou. Malachai zůstal sám s matkou, která se psychicky zhroutila a nakonec skončila v péči lékařů. Po tom všem už v Belfastu nechtěl zůstat. Prodal, co se ještě dalo prodat, většinu věcí nechal za sebou a vzal si jen několik osobních předmětů po otci. V roce 1940 odjel do Anglie. Nechtěl se vracet. Chtěl začít úplně od nuly a především zmizet od všeho, co mu rodné město připomínalo. Po příchodu do Anglie se Malachai přihlásil ke Královskému námořnictvu. Během výcviku si nadřízení všimli jeho neobvykle klidné povahy, pevné ruky a toho, že se dokázal soustředit i ve chvílích, kdy ostatní propadali panice. Díky tomu byl zařazen k lodnímu zdravotnickému personálu. Během války sloužil na torpédoborci HMS Vansittart. Atlantik pro něj nebyl místem hrdinských příběhů. Většinu času znamenal zimu, vyčerpání, dlouhé hodiny čekání a vědomí, že další útok může přijít kdykoliv. Když už přišel, všechno se během několika vteřin změnilo v chaos. V roce 1941 při jednom z útoků zahynul hlavní lodní lékař. Malachai tak byl nucen převzít mnohem větší část zdravotnické práce, než na jakou byl původně připraven. Neměl za sebou klasické univerzitní studium medicíny, ale měl zkušenosti z předchozí služby a především pevné nervy. V improvizovaném lazaretu ošetřoval těžce raněné, zašíval rány, odstraňoval střepiny a dělal rozhodnutí, která by za normálních okolností příslušela zkušenějšímu lékaři. Válka ho naučila, že někdy neexistuje správná volba. Někteří muži byli zranění tak vážně, že už jim nebylo možné pomoci. Malachai se několikrát ocitl v situaci, kdy mohl pouze zmírnit jejich utrpení a zůstat s nimi do konce. Právě tehdy se v něm poprvé naplno střetla jeho víra s realitou války. Po každé takové smrti si v tichosti vzal do ruky růženec a modlil se. Nečekal od Boha jednoduché odpuštění. Spíš se snažil pochopit, jestli člověk může udělat něco špatného z důvodu, který sám považuje za správný. Válka skončila v roce 1945, ale Malachai si z ní neodnesl pocit hrdinství. Odnesl si především zkušenosti, které už nikdy nedokázal úplně vytěsnit. Po válce se Malachai vrátil do Londýna. Doufal, že by mohl pokračovat v medicíně, ale rychle narazil na problém. Přestože měl za sebou roky praktických zkušeností, neměl odpovídající formální vzdělání ani lékařský diplom. Nemocnice ho proto nemohly zaměstnat jako lékaře. Několik let se snažil přežívat různými způsoby. Pracoval kolem zdravotnictví, ale postupně začal být stále více frustrovaný. Věděl, že má schopnosti, které dokážou zachraňovat životy, zároveň však neměl možnost je legálně využít naplno. V roce 1947 se proto jeho cesta poprvé spojila s londýnským podsvětím. Jeden z místních gangsterů byl vážně zraněný a jeho lidé potřebovali někoho, kdo by ho ošetřil bez otázek a bez policie. Malachai dostal nabídku. Peníze byly několikanásobně vyšší než to, co si dokázal vydělat legální prací. Operaci provedl v improvizovaných podmínkách a muž přežil. Zpráva o jeho schopnostech se rychle rozšířila. Zpočátku pouze ošetřoval postřelené a pobodané muže. Postupně ale začali členové podsvětí požadovat víc. Potřebovali někoho, kdo dokáže udržet jejich lidi naživu, pracovat bez otázek a hlavně mlčet. Malachai mlčel. Roky strávené mezi gangstery z něj udělaly člověka, který znal příliš mnoho tajemství. Věděl, kdo koho zradil, kdo komu dluží peníze a kdo má dostatečný vliv na to, aby zmizel problém dřív, než se dostane k policii. Zároveň se postupně dostával stále hlouběji do jejich světa. Nezůstal pouze u ošetřování zraněných. Když někteří muži zemřeli během násilných střetů nebo výslechů, byl časem požádán o pomoc při odstraňování následků. Díky svým znalostem lidského těla dokázal pomáhat se zahlazováním stop a likvidací důkazů. Právě v této době si začal uvědomovat, že už dávno není jen člověkem, který pomáhá ostatním přežít. Stal se součástí systému, který byl postavený na násilí. Peníze, které za tyto služby dostával, si nechával jen zčásti. Část pravidelně posílal sirotčincům a charitám. Nebyla to snaha přesvědčit ostatní, že je dobrý člověk. Byla to jeho vlastní pokřivená představa o tom, jak alespoň trochu napravit škody, které způsobil. Během let si vybudoval nový život. Naučil se působit jako kultivovaný gentleman, který se pohyboval mezi lidmi z vyšších vrstev stejně přirozeně jako mezi členy podsvětí. Nikdy však nezapomněl, odkud jeho peníze pocházejí. V roce 1969 se londýnské podsvětí začalo měnit. Starší generace mizela a na její místo přicházeli mladší a mnohem méně trpěliví lidé. Zároveň se o Malachaie začala více zajímat policie. Věděl, že pokud zůstane, dříve nebo později skončí buď ve vězení, nebo mrtvý. A tak se jedné noci sbalil a zmizel z Londýna beze stop. Po letech v Londýně se Malachai nakonec vrátil do Irska. Do Belfastu se však vracet nechtěl. Tam zůstalo příliš mnoho vzpomínek a příliš mnoho věcí, před kterými celý život utíkal. Hledal místo, kde ho nikdo nezná a kde by se mohl ztratit mezi obyčejnými lidmi. Nakonec se usadil v malém městečku jménem Groove. Bylo dostatečně daleko od všeho, co připomínalo jeho předchozí život. Potřeboval si najít práci. Něco klidného, nenápadného a zároveň něco, co by stále využívalo jeho pevnou a přesnou ruku. Nakonec sáhl po práci, která mu byla svým způsobem bližší, než by si sám chtěl přiznat - taxidermie. Pracuje ve své vlastní skromné dílně, která se v městečku dokáže lehce ztratit…

Vzhled
Malachai je padesátiletý muž vyšší, štíhlejší postavy (189 cm). Není vyloženě svalnatý, ale je na něm znát, že má za sebou roky fyzické práce. Má bledší pleť, ostřejší rysy a unavené oči. Vlasy má tmavé, už výrazně prošedivělé, většinou uhlazené dozadu. Občas mu několik pramenů spadne do čela, ale většinou si jich ani nevšímá. Nosí krátký, upravený knír a lehké strniště, které mu dodává ještě o něco starší a tvrdší vzhled. Jeho oblečení bývá jednoduché, ale vždy upravené. Má rád dobře padnoucí obleky, košile, vesty a dlouhé kabáty v tlumených barvách. Venku často nosí klobouk a kožené rukavice. Pod oblečením však jeho tělo nese několik starých jizev z války. Některé jsou drobné, jiné o něco výraznější, ale všechny už dávno vybledly. Malachai o nich nerad mluví a před někým se svléká jen tehdy, když je to opravdu nutné. Ne proto, že by se za ně styděl, ale protože nerad nechává ostatní nahlížet do věcí, které považuje za svou minulost. Většinu času proto zůstávají skryté pod oblečením.

Povaha
Malachai na první pohled působí chladně, odměřeně a trochu odstrašujícím dojmem. Nemá potřebu se lidem zavděčit a většinou si drží odstup. Mluví klidně, někdy až nepříjemně věcně, a málokdy dává najevo, co si doopravdy myslí. Není příliš výřečný a nesnáší zbytečné řeči, zvlášť když má pocit, že někdo mluví jen proto, aby zaplnil ticho. Dokáže být sarkastický a má poměrně suchý smysl pro humor, který člověk nemusí pochopit hned napoprvé. Ve skutečnosti je ale mnohem citlivější, než by si kdy připustil. Na lidech mu záleží, jen to neumí říct přímo. Své sympatie spíš ukazuje drobnostmi - uvaří někomu čaj, zapamatuje si, co má rád, opraví něco rozbitého nebo se prostě objeví ve chvíli, kdy je ho potřeba. Nerad mluví o vlastních pocitech a při přímém projevu náklonnosti má tendenci být rozpačitý nebo všechno shodit nějakou poznámkou. Je trpělivý, pozorný a jen máloco ho dokáže skutečně vyvést z míry. Má rád svůj klid, pořádek a věci, které mají své místo. Přesto není pedantický ke všemu - hlavně Biscuit má v jeho dílně prakticky vlastní pravidla. Ke zvířatům má zvláštní vztah a s nimi bývá mnohem jemnější než s lidmi. Malachai není člověk, který by snadno odpouštěl, ale není ani krutý pro samotné potěšení. Spíš v sobě nosí hodně věcí, o kterých nemluví. Má silný smysl pro povinnost a určitou starosvětskou slušnost, i když jeho vlastní život se s ní už dávno rozešel. Když si někoho pustí blíž k tělu, bere to vážně a bývá překvapivě ochranářský.

Detaily:

Je římský katolík. Víra je pro něj spíš soukromou záležitostí a nerad o ní mluví.

Přitahují jej ženy i muži, ale do vztahů se nehrne. Vztahy mu přijdou komplikované.

V dílně se mu potuluje evropský krátkosrstý kocour jménem "Biscuit". Sám Malachai tvrdí, že jej nemá v lásce a nejraději by ho vykopl na ulici.. (Miluje ho.)

Miluje růže, sušenky a černý čaj. Na to se nechá klidně i ochočit.

Ruce má plné menších jizev po letech práce s chirurgickými nástroji.

Je silný kuřák, ale nikdy nekouří ve své dílně.