Amelia Eleanor Carter

Jméno: Amelia Eleanor Carter
Datum narození: 12.4. 1945
Povolání: Hasička

Minulost: Amelia se narodila roku 1945 ve východním Londýně do rodiny, kde se služba druhým brala jako samozřejmost. Její otec Thomas byl hasičem u London Fire Brigade, než byl po těžkém zranění zad nucen odejít ze služby. Matka Margaret pracovala jako zdravotní sestra. Amelia vyrůstala obklopená respektem k profesím, které znamenají odpovědnost za cizí životy. Už jako dítě chápala, že hrdinství nejsou velká gesta, ale každodenní rozhodnutí zůstat, když by bylo jednodušší odejít.

Rozhodující okamžik přišel, když jí bylo osm let. V sousedství vypukl požár a Amelia sledovala z ulice, jak hasiči vynesli z hořícího domu malé dítě. Pamatuje si kouř, křik a sirény, ale především klid v očích jejího otce, který dítě nesl v náručí. Ten obraz se jí vryl hluboko do paměti. Od té chvíle věděla, kým chce jednou být.

V dospívání začala cíleně trénovat. Běhala, posilovala, učila se technické základy a hodně si povídala s otcem, který ji učil nejen dovednosti, ale i pokoru. V osmnácti letech nastoupila na londýnskou hasičskou školu. Zde jako jedna z mála předvedla vynikající výsledky a dostala se mezi jen těch pár, kteří onu práci získali.

Po absolvování výcviku byla přidělena ke stanici London Fire Brigade – Station 27. Tam se poprvé naplno setkala s odmítáním. Jako jediná žena v týmu byla vnímána jako narušení zaběhlého pořádku, především od jejího nadřízeného a jejích kolegů. Amelia dostávala ty nejhorší a nejponižující úkoly, byla doba kdy ani nejezdila na výjezdy a jediné co dělala byl úklid stanice, příprava aut a materiálu pro její kolegy. Její šéf ji často dělal naschvály v podobě zablacenych bot či vylitéhonkyble bahna uprostřed stanice. Když se dostala na vyjezdy, všechny chyby, které způsobily jiní, byly sváděny na ni a i ona rozhodnutí, které udělala pro záchranu obětí a nebyla v souladu s velitelem ji byla předhazována jako neuposlechnutí rozkazu, jen proto že se jí její nápad nikdy nelíbil, protože byla žena. Její odbornost byla neustále zpochybňována, zejména ze strany nadřízeného,ale i kolegů, který ji veřejně zesměšňoval a dával jasně najevo, že na stanici podle něj nepatří.

Jediným člověkem, který se k Amelii choval jako ke skutečné kolegyni, byl Liam Evans. Liam ji od začátku oslovoval jménem, nikdy ji nijak neobvinil, jen tu pro ni byl jako podpora. Až po několika měsících, kdy při jednom požáru v Londýně došlo k explozi a její stanice pomáhala obětí, její velitel tam zůstala a i když všichni tvrdili že je pozdě ona neváhal a vyběhla pro něj do nitra tím mu zachránila život. Od té doby ji všichni začali brát jako sobě rovnou a s Liamem se sblížili. Z profesního respektu se vyvinulo přátelství a z přátelství hluboký vztah, postavený na důvěře a společných zážitcích z těžkých zásahů. Několik let tvořili sehranou dvojici, která obstála i tam, kde jiní selhávali. Nakonec se zasnoubili.

Krátce před svatbou došlo k požáru v Londýnské továrně. Kam byli přivoláni. Když ale zachraňovali poslední oběť, uvolnila se horní konstrukce s traverzami, zatímco se snažili vyprostit mladou ženu ze sutin, to se povedlo jo chvíli na to se uvolnila ona konstrukce. Liam si konstrukce všiml a v poslední vteřině odstrčil Amelii z dráhy padající traverzy a zachránil jí život. Konstrukce přistála na něm. Amelia se ho snažila dostat ven, až do krve se snažila nadzvednout konstrukci, ale nešlo to. Kolegové ji museli násilím dostat ven a vyprostili Liama. Liam však zraněním podlehl během převozu do nemocnice.

Amelia ve sboru zůstala, ale Londýn se pro ni stal příliš bolestným místem. Každá stanice, každá ulice nesla vzpomínky, které ji dusily. Když se objevila možnost odejít do města Groove a začít znovu, přijala ji. Ne jako útěk, ale jako šanci znovu dýchat. V Groove nastoupila jako řadová hasička. Byla klidná, spolehlivá a spravedlivá. Nikdy se nepovyšovala, pracovala stejně tvrdě jako ostatní a přirozeně si získala respekt týmu. Po roce a půl byla jmenována kapitánkou jednotky, když původní velitel odešel do důchodu. O své minulosti mluví málo, ale pro své lidi by bez váhání šla do ohně a položila za ně život jako to udělal Liam pro ni.

Vzhled: Amelia měří přibližně 170 cm a má pevnou, atletickou postavu odpovídající dlouhodobé fyzické práci. Působí štíhle, ale silně. Vlasy má tmavě hnědé, většinou svázané do nízkého culíku nebo drdolu, aby jí nepřekážely při práci. Když je má rozpuštěné, sahají jí přibližně po ramena. Oči má tmavé, hnědé, výrazné, s klidným, soustředěným pohledem. Obličej nese jemné rysy, ale i drobné známky únavy a zkušeností, několik nenápadných jizev z minulých zásahů a sem tam lehké kruhy pod očima. Amelia se obléká jednoduše a účelně. V civilu nosí džíny, košile, svetry a kabát, přednost dává pohodlnému oblečení. Celkově působí upraveně, nenápadně a profesionálně.

Detaily: Má silný smysl pro spravedlnost a nikdy netoleruje šikanu nebo zneužívání moci. O své minulosti v Londýně skoro nemluví i proto že se nikdo neptá, jméno Liama vysloví jen výjimečně. Na ruce nosí Liamův náramek a na krku snubní prstýnek. Nevelí povýšeně, pracuje stejně tvrdě jako ostatní a bere se jako součást týmu. Zavedla na stanici společně jídlo minimálně jednou denně. Jejím mottem je že když už spolu zachraňují životy a dávají je v sázku měli by i proto spolu alespoň jednou denně jist.